Září 2011

Protože na některé věci se prostě nezapomíná ..

23. září 2011 v 19:37 | Klariska*
Je tu víkend a pivní. Brigáda a pak jízdy.
Je to fajn, mám se fajn. Daří se ! :)
Napíšu s Renatkou knihu o ženách,
aby muži nebyli takoví kreténi a věděli,
jak se k nám mají chovat ;).
Sex v kuchyni je nejlepší.
I přesto ze mě jednou bude jeptiška.
Ahoj

Because of you ..

16. září 2011 v 15:24 | Klariska*
A i přesto všechno, jak jsem si myslela, že to pro mě bude opravdu
těžké a že to nezvládnu, jsem to všechno zvládla a nakonec
jsem si z toho odnesla ponaučení :).

Chybami se člověk učí, a proto je už nebudu opakovat. Jsem šťastná
a šťasná už budu, protože vím, co všechno jsem dělala špatně a už vím,
jak se nikdy nezachovám. ¨
A vlastně až díky jemu jsem poznala, jak šťastná vlastně dokážu být
a jak snadné je být šťastný :).
Děkuji :)

Jednou to štěstí přijde, ty to víš !!

5. září 2011 v 19:41 | Klariska*
Víte co ? Všechno jde do háje.. A víte co ? Já to neřeším a jsem šťastná !
Díky tomu všemu, co se děje, jsem si uvědomila tolik věcí..
Díky svým přátelům za to všechno, co pro mě dělají a díky jemu, kterej mi
tak nehorázně ublížil a díky němu vím, jak krutej život dokáže být! :)

Ani smrt nás nerozdělí.

1. září 2011 v 15:48 | Klariska*
Neopouštěj někoho, koho miluješ, pro toho, kdo se ti líbí, protože ten, kdo se ti líbí, tě opustí pro toho, koho miluje.

Budu vyprávět o lásce, která mě potkala ke konci 9. třídy na základce a neustále trvá do dnešních dnů.
Jako každého člověka alespoň jednou za dětství či pubertální období potkala láska. Je to krásný pocit,
kdy vám srdce vzplane a cítíte horko po celém těle. I tímto obdobím jsem si prošel a jsem rád,
že jsem snad konečně narazil na tu pravou, kte které mám velice blíký vztah. Rozumíme si a je nám spolu hezky.
Naše seznamování začalo v zimě roku 2009.
Byl to krásný zimní den. Je konec pracovního týdne, tudíž pátek a já konečně mohu se svými přáteli vyrazit na večerní bruslení. Sbalil jsem si věci a rychle utíkal na autobus. Kamarádi mě již čekali. Cestou autobusem jsem neustále koukal na hodiny, kdy už konečně uvidím tu krásnou dívku. Konečně jsme na místě. Scházíme dlouhý kopec a pomalu míříme ke sportovnímu středisku. V kabině si nazouvám brusle a rozhlížím se kolem sebe. Ona nikde. S kamarády vstupuji na led a prohlížím davy lidí, kteří neustále krouží kolem mantinelů. Ona nikdy nebruslila, a proto se mé oči zaměřují spíše na střídačky. "Už ji vidím, vidím ji!", křikl můj kamarád a okamžitě přijíždím k mantinelům, kde na mě čeká. Pozdravili jsme se a stydlivě se na sebe dívali. Povídali jsme si o všem možném i nemožném, ale hlavní bylo, že nám spolu bylo hezky.
Večernímu bruslení odzněly zvony a já ruku v ruce odcházel s mojí životní láskou. Byla to moje nejšťastnější chvíle v mém životě.
Nasedl jsem do autobusu a moje láska mi ten večer naposled zamávala. Těšil jsem se na naše další setkání poté, co kola autobusu opustila město.
Od té doby je nám stále krásně, někdy nějaká hádka, ale nakonec dojdeme k závěru, že řešíme nesmysly.
Vším, čím jsme si prošli, si neustále opakujeme, že ANI SMRT NÁS NEROZDĚLÍ.


*Tento text není ode mě, ale od někoho, kdo pro mě moc znamená. Od někoho, kdo mi sice strašně moc ublížil, ale i přesto ho mám moc ráda a věřím, že teď budeme dobrými přáteli.